Sin City #2: Ženská, pro kterou bych vraždil

Dneska se podíváme na druhý díl ze série Sin City a to přímo na knihu s názvem Ženská, pro kterou bych vraždil.
Druhý díl série nás seznamuje s novými postavami, kdy hlavné mužskou postavou je fotograf Dwight, který si vydělává focením chlapů s prostitutkama pro jejich žárlivé manželky a hlavně nabité peněženky. Tuto práci mu dohazuje chlapík jménem Agamemnom, který má naprosto dokonalé triko "Kiss me, I´m Greek". Něco mi říká že i s Agamemnonem se v celé sérii ještě nekdy setkáme. Zde bych chtěl ještě podotknout, že Dwight v knize postoupí radikální přeměnu, kdy si nechá udělat plastiku obličeje a hlavně si nechá narůst vlasy jako měl ve filmu. Ale zpátky k focení nevěry.

Celá kniha začíná právě tímto momentem focení, kdy se Dwight, po zpracování fotek s nevěrným manželem a jejich předáním právnikovi žárlivé ženušky, vrací do své kanceláře, aby si v klídku vychutnal pivo a zbytek fotbalového zápasu. Zazvoní ale telefon a na druhém konci je Ava, Dwightova femme fatale. Nechci tady nějak moc prozrazovat, ale z Avy se nakonec vyklube pěkná mrcha, která bude moc hezky tahat za nitky a celý příběh se opět dočká mnoha dějových zvratů a nečekaných situací.
Co mě ale nejvíc dostalo je přítomnost Marva na hned několika stranách. Jde vidět, že Marv je hodně známá postavička v celém městě.
Jako hlavní ženské postavy se zde představí Ava, ale o mnoho důležitější jsou holky ze starého města jako například Gail a nebo Miho. Tyto dvě si jistě pamatujete s filmu. Ale to jsem již z příběhu prozradil více, než jsem chtěl.
Celkově je příběh opět velice silný, pohltí vás a nepustí, dokud knihu nedočtete. Frank Miller musel prožít několik životů, každý v těle jiného loosera, jinak si jeho fascinaci nelehkým životem jeho postav nedokážu vysvětlit. Stejně si ale nedokážu vysvětlit mou fascinaci jeho tvorby.

Pokud se pokusíme podívat na kresbu, musel bych se opakovat a přepsat zde prakticky ten stejný text jako včera. Frank Miller prostě kreslit umí, kresba je opět vynikající a na celých více než 200 stranách, opět není co vytknout. Zase se zde setkáváme se dvěmi barvami, černou a bílou.

Co říci na závěr? Sin City opět nezklamalo a předkládá nám velice zdařile vyprávěný a kreslený příběh chlapa, který by pro svou ženskou vraždil.

Sin City #2: Ženská, pro kterou bych vraždil tedy ode mě dostává krásných

95%